LAURENA

Na začátku žárlila Bára na Lauru. Zdá se, že se situace obrátila, Laura nám při odjezdu předvedla úsměvné představení – stála v boxe, přežvykovala seno a pozorovala, co dělám. Sem tam na mně zařehtala, jestli jí nenesu něco dobrého. Zarazila se v okamžiku, kdy jsme pochodovali k bráně. Vystrkovala hlavu ven, vykláněla se a sledovala, jestli se opravdu chystáme odjet a jestli ji tam necháme. Ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře od auta a nabádala Barču, aby naskočila (ta pro změnu zase nikdy nechce domů a snaží se podhrabat pod bránou a vrátit do areálu za kočičkama), Laura vzala do zubů hák od dveří a jedním tahem si otevřela box. Z jejího výrazu bylo jasné, že říká: „Počkejte na mě, už peláším za vámi, neujeďte mi.“

Stihla jsem nafotit sérii přípravných snímků před samotným otevřením boxu, další už ne – to jsem závislačce musela zabránit v tom, aby se v autě posadila na zadní sedačku k Báře...