LAURENA

Do galerie největších velikánů zcela jistě nepatří. Rozhodně ne z hlediska výkonů na dráze, i když se představovala v dostizích nejvyšších kategorií. Je sice vítězkou slovenského klasického OAKS, ale podobných plnokrevníků je i v našem malém českém světě turfu dost na to, aby se tímto úspěchem zařadila mezi ostatní.

Premiérový start na ni jako dvouletou čekal v květnu 1992 ve Velké Chuchli a na kilometrové trati se pod Petrem Kubíkem předvedla 3. místem. Pouhé dva týdny ji dělily od dalšího startu na centrálním závodišti, ovšem na o 400m delší distanci a pod Ivanem Kubem se posunula o jednu příčku výše. Tu si zopakovala opětovně o 14 dní později v trojkovém dostihu dlouhém 1.200m. Vítězstvím v červencové sprinterské Ceně f.Angresto na domácím závodišti se rozloučila s trojkovou společností. Stříbrná příčka v zahřívací „dvojce“ v půlce září v Chuchli jí pomohla k následnému 2. místu v Ceně zimní královny (Listed, 1.618m), když se před ni o dvě a čtvrt délky dostala pouze Superb Investment s Janem Rájou v sedle.

Klasickou sezónu 1993 odstartovala 3. místem v Jarní ceně klisen (Gd-3, 1.600m), kde podlehla pouze výtečným soupeřkám Ajantě a Architektuře. Pro 5. místo si koncem května odskočila do bratislavské Velké jarní ceny (I.kat., 1.700m), která se stala kořistí Corteze ježděného P.Piatkowskim. Za zmínku stojí informace z Vídně: 20.června doběhla ve 125. Österreichisches Derby (I.kat., 2.400m) se Stanislavem Koubkem dvanáctá ze 16 startujících. Statistiky uvádějí: 1. ZIMZALABIM (ž.D.Holland), 2. MAZATENANGO, 3. KARTHAGO... 12. LAURENA. Výrok: velmi lehce 7, ztráta Laureny na vítěze zhruba 74 délek.

V červenci si na západ Čech přijela pro 2. místo ve dvoukilometrové chovatelské Ceně Karlových Varů za Country Mannem s K.Šarinou. V srpnovém OAKS se sice z 6. příčky v cíli dívala na záda Ajanty, Architektury, Lakonky, Amande Praline i Aspazije, ale tohle zklamání bylo rázem zapomenuto ve slovenském ekvivalentu, kde pod vedením Petra Kubíka lehce zvítězila. S očekáváním po měsíci nastoupila na start Velké ceny Prahy (Gd-1, 1.600m), ale opět zůstala na štítě svých věčných rivalek, tedy Ajanty a Architektury. Sezónu ukončila 6. místem v jedničkové Ceně prezidenta, kam byla poněkud překvapivě přihlášená s ohledem na délku trati 3.200m.

Jako čtyřletá devětkrát startovala v dostizích první a vyšší kategorie a v jediném případě odcházela bez umístění. K nejhodnotnějším výsledkům sezóny 1994 patří 2. místo v chovatelské Lázeňské míli za vynikajícím Laténem stejně tak jako 3. místo za duem koní Brochwicz a Glen Turner v  grupové Velké ceně Prahy. V polovině října se dočkala prvenství v jedničkové mílové Ceně Bosny na pražském závodišti.

A tady končí nezávazné sledování její závodní kariéry. Počátkem roku 1995 se totiž Laurena „převlékla“ z dresu FZPK do modrých barev naší někdejší firmy Thermal a stala se nedílnou a velice důležitou součástí mého života. Vždycky se mi líbili ryzáci, ale žádný mě nezaujal natolik, že bych na něho bez přestání myslela. Letmo jsem Laurenu vídala na závodištích, ale v době jejích začátků to pro mne byl jenom „ten hezký cizí koník“. Ani jednou v průběhu dvou sezón, ve kterých naši firmu reprezentovala, nevyhrála. Možná by jiný majitel přemýšlel o výměně závodního oře, takového, který by mu zajistil očekávanou reklamu lépe. U nás tomu tak ani na chvilku nebylo. Dobře jsme si uvědomovali, že máme koně běhajícího v té nejvyšší kategorii a to není málo. Laurena díky své poctivosti patřila k respektovaným mílařům a nikdy nebyla pasovaná do role outsidera. Snad měla smůlu v tom, že se tehdy na dráze objevovalo velké množství kvalitních soupeřů a koňských individualit a vyniknout mezi nimi bylo hodně těžké.

V sezóně roku 1995 jsme jí z plných plic fandili celkem devětkrát a ve všech případech v jejím sedle dostal trenérovu důvěru Ivan Kub. O naší důvěře samozřejmě nebylo pochyb a navíc bylo na první pohled zřejmé, že si ti dva náramně rozuměli. Skvěle si Laurena vedla hned v dubnu v Chuchli, když v navzdory nejvyšší nesené hmotnosti ve třináctihlavém poli doběhla v jedničkovém mílovém handicapu jako třetí za La Manchem a Palomií. Bronzová příčka jí patřila ve stejně hodnotném dostihu hned dvakrát po sobě a to ve Varech v průběhu měsíce července (nejprve za Greek Spartou a Grinem a posléze za Yockerem a Very Busym). Jméno svého chlebodárce v místě jeho působení, tedy v lázeňské metropoli Západočeského trojúhelníku, zviditelnila ještě čtyřikrát. Lázeňská míle se jí nepovedla (skončila těsně za „tabulí“), ale vše si vynahradila v srpnové Velké ceně Prahy (Gd-1, 1.600m). Její odhodlaná stíhací jízda za vítězným Gay Devilem patří do kategorie nezapomenutelných okamžiků. Tedy takových, kdy váš milovaný kůň vbíhá do cílové rovinky, najednou sklopí uši, rozšíří chřípí, napne všechny svaly v těle, na jezdcův signál vyráží kupředu a nechává za sebou jednoho soupeře za druhým.

Na počátku následující sezóny se 5. místem „rozběhala“ v Ceně plk.J.Klementa (I.kat.,1.600m) a pouhé tři dny nato se vydala na překážky do Pardubic. Začala pětkovou steeplechase dlouhou 3.200m, kde pod vedením ž.D.Andrése doběhla třetí se zhruba pěti délkovým mankem na Lucymu a Geraldine. O měsíc později se na místo činu vrátila, aby tentokrát již v trojkové společnosti jistila opětovné 3. místo za Lateranem a Osmentem. Koncem června 1996 v pardubickém překážkovém svatostánku na Laurenu čekal vrchol její překážkové kariéry. Postavila se na start Zlatého poháru Paramo (Listed, 4.300m) a v něm v naprosto šíleném počasí, kdy přes provazy deště nebylo na dráhu ani vidět, do cíle docválala na 6. místě za úspěšnějšími koňmi v pořadí Barrow, Sesi, Rudy Coby, Lateran a Ostler.

Dvoukilometrová rovinová Cena Jockey Clubu o měsíc později měla být rozcvičkou a zpestřením před dalšími plánovanými překážkovými starty. Na karlovarský ovál se vydala opět s Ivanem Kubem na hřbetě. Chovatelskou zkoušku, kterou vyhrál zadrženě o 7 délek Yocker, dokončila na předposledním místě. Její propadák byl vysvětlený krátce za cílem, kdy při pohledu na její pravou přední nohu bylo zřejmé, že z dostihu odejde s mizivými vyhlídkami na další starty.

S počtem 37 absolvovaných dostihů, z nichž 4 byly vítězné, byla definitivně stažená z dostihového provozu a její štafetu převzal Victory Bell. Drobounký hnědáček byl kvalitní náhradou, minimálně tím, že naší stáji dopřál několik málo minut slávy také v zahraničí, když v říjnovém mlhovém oparu triumfoval zcela pohodlně pod jezdcem Jiřím Plzákem v Podzimní steeplechase na vídeňském závodišti. Nechci být nespravedlivá nebo nevděčná, ale Laurenku v mém srdci nahradit nedokázal. A nepovedlo se to ani dalším našim koním, i když jsem je měla moc ráda. Scavage, Banalito, Hedeto, Magie Rose, Lahti, Escende, Démono i Sacramento, promiňte mi…

Generální handicapy v ČR na rovině:

GH 2 = 76

GH 3 = 78

GH 4 = 80,5

GH 5 = 77,5

GH 6 = 72

Laureny kariéra: http://www.dostihyjc.cz/kun.php?ID=22609