LAURENA

30.listopadu 2008:

V tak krásném slunečném dni by byl hřích nejít na procházku. Vydaly jsme se s Laurenkou na sousední louku a tento nápad se zdál být dobrým. Laurena vzala za vděk ani ne tak pohybem, nýbrž docela zachovalou travičkou, která se neschovala ani pod sněhovou pokrývkou.

2.prosince 2008:

Když jsem tak Lauru pozorovala, jak přechází podél výběhu k místu, kde jsme zabočily na zmiňovanou louku, předvádí svůj zasněný pohled do dáli a opatrně vyměřuje vzdálenost, při které by mohla překročit nebo probourat ohradník, bylo mi jasné, že se schyluje k nějakému maléru. Ten přišel hned v úterý. Laura si vybrala chvilku, kdy ji nikdo nepozoroval, a vydala se vstříc dobrodružství. Hanka ji našla uprostřed louky, jak si spokojeně plnila bříško. Jenže se jí tam tak líbilo, že se nenechala chytit ani na kyblík se žrádlem. Najednou jí byli ukradení všichni ostatní koně. Teprve když sama usoudila, že už má té příjemné změny dost, milostivě se rozvážným krokem odebrala k výběhu a nechala zavřít...

6.prosince 2008: 

Konečně roztál sníh, přestaly se dělat nášlapky a zmizely i námrazky, takže se mohla Laurena pustit mezi všechny koně. Použila svoji silnou zbraň - začala říjit a roztoužila Gordona, který se před ní začal naparovat jako páv. Takže z případné bitky a kvikotu nebylo pro tentokrát naštěstí nic a všichni si pospolu mohli užívat docela pěkného nicnedělání ve výběhu.

9.prosince 2008: 

Měla jsem čas pozorovat Laurenu, jak se začlenila do kompletního stáda. Podle předpokladů převzala nevděčné poslední místo v pořadí a od sena (které mají neomezeně k dispozici) ji odhánějí střídavě všichni ti v žebříčku na vyšším místě. Dokonce i shetlandi. Jediný, kdo ji vedle sebe nechává, je rozumný Beník. Holt dostiháci drží spolu... Nejvíc si papáníčko hlídá Gordon a při sebemenším náznaku, že by se Laurena k balíku sena přiblížila v jeho přítomnosti, ji žene. Ovšem ta se taky nedá úplně a vzdálenost, kterou potřebuje k přiblížení se senu, si drží kopáním zadníma a kvičením. Je to ženská mazaná. Když vidí, že je zle a Gordon tohle bere jako provokaci, rozněžní se a vábí ho k milostným hrátkám tak přesvědčivě, že Gordon zapomene na výhrůžky a nechá ji být. Chytrá holka...

10.prosince 2008: 

Obdržela jsem žhavou zprávu, že se Laurena opět vydala na pochůzku. Pravděpodobně jí nestačí několikahektarový výběh a opět se rozhodla pro tu šťavnatou louku. Podle očitých svědků (kteří do poslední chvíle nevěřili, že to udělá) se rozešla a s rozhodnutím sobě vlastním protrhla ohradník. Aby v tom průšvihu nebyla sama, vzala si s sebou jako rukojmí Magnuma. Tentokrát asi měla větší hlad, než při posledním útěku, takže se oba nechali chytnout na kyblík se žrádlem.

13.prosince 2008: 

Víkend jako stvořený k lenošení. Sněhu sice plno, ale všechno zkazila inverze, celý den to vypadalo, že se vůbec nerozední. Takže koníci i ostatní zvířátka jen tak lenošili a my s nimi. Laurena měla mazlivou náladu, asi si potřebovala postěžovat, že ji všichni odhánějí od sena. Položila si hlavu pod ruku, nechala drbat na hlavě, vyprávět pohádky a slastně zavírala oči. Tu a tam vyprovokovala Lukáše (který ji nemá rád) a Gordona, kvíkla si a vyhodila zadníma a nechala se honit malým strakatým Neonem. Trochu pohybu nikdy neuškodí a ve sněhu (když se netvoří nášlapky v kopytech) ji běhání očividně baví.

18.prosince 2008: 

Dohodly jsme se s Hankou a Pavlínkou, že si provětráme ztuhlé kosti a půjdeme se projít. Bylo nám líto koní, že se kvůli teplému počasí brodí v bahně. Laurena s díky odmítla můj úmysl absolvovat procházku na ruce. Zalezla si do suchého boxu a věnovala se senu. Tak na mě zbyl těžkotonážník Lukáš. Nějak ale neměli drobečkové moc náladu chodit po okolí a pěkně si vymýšleli - na provazce a navíc bez sedla byla jejich silová převaha jasná. Tak si to pěkně zavařili a šlo se pracovat. Snad si příště trucování rozmyslí a my se budeme moci kochat přírodou (i když teď zrovna není čím se kochat - bláto, voda, sychravo, bez sluníčka - už aby bylo jaro).

20.prosince 2008: 

Těšili jsme se na vánoční posezení, ale atmosféru pěkně zhatilo počasí. Od rána lilo, foukal vítr a všude, kde se šláplo, to pěkně čvachtalo. Přijížděli jsme k areálu a já ostatním v autě vyprávěla, jak se Laurena naučila prorážet ohradník a odvádět ostatní koně pryč ... a ona nám to v reálu předváděla i tohle ráno ... spokojeně se pásla na louce a Neon s ní, ohradník zničený v délce několika metrů. Jakmile mě viděla s vodítkem, tušila podraz a vzala nohy na ramena. Vesele si pořehtávala a pobíhala kolem a docela nevkusně se vysmívala Beníkovi, který ve výběhu zůstal. Svoboda a kamarádi se jí zalíbili natolik, že nechce přes noc zůstávat v boxe. Vyfasovala tedy dvojitou deku a zůstává ve výběhu s ostatními. Chvíle si krátí spásáním sena, když ji k němu šéfové pustí, rychle se cpe, aby ukořistila co nejvíc a vypadá jako křeček s naducanými tvářičkami. Posezení s přáteli Hipocentra se i přes nepřízeň počasí vydařilo, nechyběly pamlsky - cukroví, bublanina, ale také grilované párečky a groček (no jo, ale co řidiči, když nesměli pít? Alespoň inhalovali tu vůni). A nadělovaly se dárečky. Laurenka dostala krásnou červenou ohlávku s vodítkem, takže může z fleku na výstavy. Záběry z uplakané vánoční soboty najdete v galerii.

26.prosince 2008: 

Tak dlouho jsme nadávali na bláto, až pořádně přituhlo. Teploty jsou kolem - 5 °C a Laureně se po těch nerovnostech špatně chodí a tak dobrovolně zase odpočívá přes noc v boxe s rovnou podlahou, suchým senem a absencí Lukáška a Gordona, kteří ji odhánějí od mňamky.

27.prosince 2008: 

Mnohem lepší je to (s ochotou Laureny hýbat se) při procházce na louce. Už tolik neheká, když má našlápnout na ostrou hranu zmrzlé půdy a zdánlivé napadání na levou zadní není tak výrazné. S nožkama bude muset pomoci pedikér, takže hurá a vytáčím jeho telefonní číslo.... Jinak denní program rošťáků je stejný - občas prácička na ruce nebo pod jezdcem, vyjížďka po okolí a spoustu času tráví společnou likvidací balíků sena. Jenom strakatý Neonek to vymyslel nejlépe - z výběhu pravidelně utíká, takže se potuluje po areálu (když stihneme zavřít vrata) nebo po loukách a všechny dobrůtky (trávu i když trochu přemrzlou i vlastní balíky sena dle osobního uvážení) má pro jenom sebe.

28.prosince 2008: 

První problémy se zmrzlou půdou jsou tady. Laurena má levou přední samou ranku, takže čistím, mažu Betadinkou a stříkám dezinfekcí a pořád dokola. Z plánované procházky nebylo nic, pohybem spěnky krev odtékala, takže dál pokračovala siesta v příjemných slunečních paprscích u balíku sena. Laura pospávala a zbytek stáda s ní. Zase jedno odpočinkové a díky sluníčku usměvavé odpoledne.

4.ledna 2009:

Tak se nám přehoupl Nový rok, ale s nikým ve výběhu to moc nehnulo. Holomrazy zabrzdily jakýkoliv náznam pohybu, tu a tam udělají pár krůčků, jen když se dohadují, kdo první bude u balíku sena. Teploty začínají klesat hodně dolů, ale Laurena, zabalená do deky, mě opět přemluvila, abych ji nezavírala na noc do boxu, a dobrovolně zůstává s ostatními koňmi ve výběhu non-stop. Ranky na spěnkách se jí zahojily (nebo zamrzly?) a tak ji většinou pozoruji, jak se labužnicky láduje senem. Taky se jí výrazně ulevilo, když napadla bohatá sněhová peřina. Už čekáme jenom na kováře, který ji dá podložky, aby se mohla bez nášlapek prohánět.

18.ledna 2009: 

Laurenka dnes oslavila v plné svěžesti 19. narozeniny. Nechyběly ani pamlsky, ale ani nepříjemnosti, opět jsme se na ni přichystaly s Klárou s rašplí, abychom zas o kousek zlepšily stav jejích kopyt. Více v rubrice CO S KOPYTY?

1.února 2009:

První měsíc nového roku máme za sebou. Jaký tedy byl? V polovině ledna jsme začaly díky velké a obětavé pomoci Klárky s úpravou kopyt, aby kobylka byla schopná bez bolesti chodit bez podkov. Je nám jasné, že se bude jednat o zdlouhavou terapii, ale vzhledem k Laury věku a využití není kam spěchat. A tak jsme se pro razantní (a určitě účinnější) formu korekce kopyt po všech PRO a PROTI nerozhodly. Jde mi o to, aby se ze současného stavu dostávala ke stavu lepšímu bez viditelných zásahů. Tak, aby mohla chodit, aniž by ji bolest, případné abscesy a otlaky, které při normálním postupu úpravy kopyt zákonitě musejí přijít, omezovaly. Věřím, že i touto pomalejší cestou se nakonec k nějaké dostačující funkci kopytního mechanismu dopídíme.

Jinak lednové počasí žádné velké příležitosti k procházkám nedovolilo – v mrazech jsme musely zajistit přístup k vodě, která okamžitě po prosekání ledu zamrzala, a při náhlé oblevě zas bylo na koních, aby se na ledové ploše, která rázem vznikla všude po areálu, pohybovali mimořádně opatrně. Kromě dohadů u krmení jádrem (a u sena) problém nebyl. Laura je stále na konci stádového žebříčku, každou chvilku s kousanci na krku a s rankami na nohách, které si sama způsobí při náhlém úprku před svými pronásledovateli. Řád stáda je viděno lidskýma očima neúprosný, ona ale celou situaci vidí jinak. Je ráda, že v kolektivu může být přes den i v noci. Ale zároveň si uvědomuje, že její „maminka“ (tedy já…) si ji občas odvede od ostatních a to se jí dostává veškeré pozornosti – hlazení, drbání, čištění, litování (to moc ráda poslouchá) a také dobrůtek, o které se s ostatními nemusí dělit. Takže změnila taktiku - už trpělivě čeká, až jí nasadím ohlávku a ochotně mě následuje. Protože ví, že máme trochu času jenom pro sebe. Je to moc hezký pocit….

Březen 2009:

Jaro letos ne a ne přijít. Laurenu ta dlouhá nekončící zima stála hodně energie, takže jsme alespoň dočasně museli zvýšit denní dávky jádra. Protože až jí sundám deku, mohl by někdo věcí neznalý zalarmovat ochránce zvířat, že ve Stanovicích se nachází týraný kůň…

Náš morální vůdce stáda Beník si ji vzal pod ochranná křídla, často postávají vedle sebe, a když jde Laura na procházku a zmizí mu z dohledu, Ben ji volá zpátky. Na Zorečka vyzrála ženskou taktikou – aby se dostala na lepší místo u sena, pusinkovala se s ním a jakmile přestal být ostražitý, vyšoupla ho hlavou z jeho místečka a už hodovala, až se jí dělaly boule za ušima.

Co evidentně miluje, je čištění nebo jakékoliv dotyky po těle a na hlavě. Zavírá slastně oči, položí si hlavu na rameno a užívá si to.

Ovšem i nadále zůstává tím darebákem, který, ač má ve výběhu neomezeně seno, se škodolibou radostí protrhává pásku na ohradníku – na první pohled její úmysly nejsou vidět – přijde k pásce, nenápadně na ni tlačí a tlačí, až ji protlačí. A s ní se na exkurzi po areálu samozřejmě vydají i všichni ostatní…

Duben 2009:

Nový koník Blesk je drzoun, který za přirozenou autoritu považuje pouze Gordona (a ten si ho k naší nespokojenosti vybral za chráněnce). Rád provokuje a samozřejmě si dovoluje zejména na Laurenu. Naštěstí se projevila síla stáda a kamarádů, kteří ochraňují slabší – jakmile mladý vetřelec vypadá na to, že Lauru prožene, přispěchá jí na pomoc Benedikt. Stoupne si před ni a brání vlastním tělem. Když ani to nestačí, rozhoupe své velké tělo Lukáš. No a Blesk není blázen a nestojí mu za to, aby si našeho tunového drobečka jakkoliv rozhněval…

Laurena začíná konečně přibírat a podobně jako někteří chlapi, kteří před vyzáblými anorektičkami upřednostňují plnější tvary, si jí stále více všímá Beník. Vypadají jako dvojčata – jakmile Laura udělá pár kroků, on ji okamžitě následuje. A také ji učí – třeba u napajedla. Laurena se k jezírku na pití bojí přijít ze strany, kde je více bahna. A tak ji Ben odstrkuje až k místu, z něhož bezpečně dosáhne na vodu, aniž by se zabořila a umazala si svoje kopýtka.

Podruhé za krátkou dobu se silně rozříjila. Tentokrát si za objekt své touhy vybrala uličníka Bleska. Nadbíhá mu všude a Ben jenom smutně kouká, co mu to ta jeho ženská vyvádí. Nezvykle teplé počasí vyhnalo ven mouchy i klíšťata, Laurena má asi sladkou krev, protože jich hned několik sundávám téměř denně.

Začala silně lysat nejenom na hlavě, ale po celém těle, takže jsem se rozhodla pro úpravu krmení. K melase dostává müsli granule Beste Jahre od f. Hippolyt, pivovarské kvasnice a třikrát týdně teplý mash. Klárka, která má bohužel bohaté zkušenosti s tím samým vypadáváním srsti u Tall Cotton, nám i v dovozu až „do domu“ hodně pomohla. S úlevou se na Laureny zádový hrbol už mohu podívat bez leknutí… Pomalu opouští podobu žebřiňáku.

Jenom co se jejích lumpáren týče, těm zůstává věrná – neustále bortí ohradník a když nejde zbourat, tak ho alespoň nějakým záhadným způsobem podleze. A to jen proto, aby na tu samou trávu, co má ve výběhu, dosáhla o pár centimetrů dále…

Květen 2009:

Nejsem reklamní konzument ani propagátor, ale tentokrát udělám výjimku. Laurena se během měsíce ze své anorektické vyzáže dostala do skvělé formy a k tomu jí kromě šťavnaté pastvy pomohlo několik věcí – jednak granule Beste Jahre od firmy Hippolyt, jejichž účinek zesílil několikrát týdně podávaný mash (taktéž od Hippolytu) a vynachválit si nemohu pivovarské kvasnice dodané firmou Volf Klatovy (www.pivovarske-kvasnice.cz). Špatně přelínala, téměř celá opadala až na kůži a dlouhé zimní chlupy jí zůstaly pouze na nohou a na břiše. Na konci května už má nový semišový kožíšek, který se ve sluníčku krásně leskne. Začínají se ztrácet i žebra, takže jediné, co nás teď trápí, jsou klíšťata.

Vypadá, jako by měla plíseň - to jsem si ostatně myslela, když jsem přicházela k výběhu a z dálky viděla tohle zjevení! Jaká úleva, když jsem zjistila, že je posetá pylem.

Červen 2009:

Jako každá ženská má Laurena každý den jinou náladu. Většinou je miloučká, trpělivá na ošetřování kousanců od hmyzu nebo při vyndávání klíšťat, slastně přivírá oči při vyčesávání hřívy a úplně největší rozkoší je, když se jí hrabu v uších. Někdy umí být paličatá a nesoustředěná, zejména při zvedání nohou. To si nacvičujeme pro strouhání, které pro ni bývá náročné na výdrž - z koňského pohledu je více než zdlouhavé. Snad to nezakřiknu, když teď napíšu, že mě moc těší její ochota na práci ze země - nic světoborného, soustředíme se na vysílání a přivolání koně pryč, následování člověka, klidné stání po odložení vodítka na zem (no to nám ještě 100% nejde, někdy se dohadujeme, jak to vlastně bude). Také mi dává jasně najevo, že půlhodinové čištění si můžu nechat pro někoho jiného. Jakmile dokončím zkrášlovací proces a pustím ji zpátky do výběhu, první, co po několika málo krocích udělá, je vyválení přímo v hnojišti.... A jak u toho spokojeně mručí!

S oblibou vyhledává pozornost ze stran návštěv, nechává se s nimi fotit a ochotně pózuje a poslouchá, jak je krásná…

Nového krasavce Faraona se nejprve přehlížela jako rodné lány a více kamarádila s kozlem Vojtou, později se ale situace změnila a ona se nechává svádět k něžnostem. Chudák Beník, na stará kolena aby žárlil. Baví ji nenáročná práce ze země na ruce a překvapila mě, když na první pokus přešla bez zaváhání šustící a vlnící se plachtu na zemi. Že prý bláznivý plnokrevník – ha ha…

Pravidelná úprava kopýtek tentokrát na několikrát, nožičky trochu bolely, tak se nám strouhání rozložilo do několika dní.

Stále častěji se předvádí ve cvalu, ve výběhu si pořádá své soukromé dostihy. Stejné nadšení s ní ale sdílí jen málokterý další kůň a nadšený není ani Vojta, kterého pobízí k pohybu také.

Červenec 2009:

8.července jsme si pozvaly na ultrazvuk paní doktorku Šteklovou, nezdál se mi občasný výtok z rodidel.

Laureně se tenhle zásah do soukromí moc nelíbil a v relativním poklidu stála jedině za úplatek – velká šťavnatá jablka. Nakonec vyšetření proběhlo bez poranění břišní dutiny (neustále se vrtěla a hýbala nohama) i rozbitého přístroje včetně monitoru, protože se nebezpečně blízko kolem těchto mašinek točila. I verdikt byl plný úlevy: nejde o žádné zánětlivé ložiško, jen lokální venkovní podráždění, s nímž se vypořádáme vaginálními výplachy.

Paní doktorka se trochu podivila její dost hluboké děloze – inu, 9 hříbat je těmi léty znát…

Na podlomy, kterých se stále nemůžeme zbavit především na levé zadní, jsme začali aplikovat speciálně namíchanou mast.

S nově příchozím krasavcem Faraonem s Laurenou počínaje 14.července začaly hodně silně cloumat hormony. Velice silně se rozříjila a touto ženskou silou ho zpracovala tak, že se (ač dlouholetý valach) začal chovat jako hřebec, ba přímo výkonný plemeník. Milostné hrátky se vším všudy jim šly jako po másle…

19.července nás navštívil Laurenky trenér Václav Chaloupka, který v dopoledním přestávkovém čase před začátkem dostihů ve Dvorech absolvoval „puťák“ za svými někdejšími svěřenkyněmi. Líbila se mu jak samotná Laurena, tak Tall Cotton, která svůj důchod tráví jen několik málo kilometrů dál – v sousední vesnici Kolová, tak prostředí, ve kterém obě holky žijí.

Zaznamenala jsem jednu výraznou změnu – Laurena si už nenechá nic líbit od svého dřívějšího pronásledovatele Neona a jak na ni strakáč doráží, pěkně na něho vycení zuby a žene pryč. Tak si možná začíná trošičku zlepšovat své postavení ve stádě.

Nicméně Faraon zůstává jejím favoritem, na Beníka si už moc nevzpomene. Ti dva jsou jak srostlí, Laurena sice teď na nějaký čas po milostném opojení netouží, ale Ferda se od ní nehne ani na krok. Jak je zamilovanost pomíjivá. Nejenom u lidí…

Srpen 2009:

Další milá návštěva přijela za Laurenkou 2.srpna, opět v den dostihů ve Dvorech a opět se po 13.letech kobylka viděla se svým jezdcem IVANEM KUBEM, jenž o ní vždycky říkal (a snad dodnes tvrdí), že byla jedním z jeho nejoblíbenějších koní, které ve svém životě potkal.

Kulhání neustupuje a tak jsme od 4.srpna na týden nasadili Equipalazone. Problém se zdá v zablokované páteři, takže občas provádíme protahování (přes ohon a přední nohy) a ohýbání a povolení v krku.

Velkou radost (nevím, jak to prožívá konkrétně Laurena) mi udělalo 2. vítězství letošní sezóny bílé dcerky La Primavery 9.srpna v Mimoni, navíc velmi lehce o 7 délek.

Druhou půlku srpna Laurena z velké části prokulhala, jednak následkem úprav kopyt a také se ozývala bolavá záda. Naštěstí se střídaly dny, kdy problémy ustoupily a ona si ve výběhu ve svižném cvalu a se zadkem ve vzduchu mohla podle libosti protáhnout tělo. Veterinář, který kvůli přetrvávajícímu kulhání přijel, ji prohlédl, ale nenašel žádnou závažnější příčinu. Ona navíc Laurenka zrovna před ním chodila jak baletka... Přesto budou jakékoliv skryté potíže vyloučené po RTG vyšetření.

Září 2009

Celé září jsme zápasily s popraskanými kopyty, opatrně zabrušovaly a rovnaly. Praskliny se naštěstí nerozlezly po celé délce i šířce kopytní stěny, zastavily se pod nově narostlou rohovinou pod korunkou. Na těle má stále více krvavých kousanců, pravděpodobně od tlusťocha Bleska, který ji při každé příležitosti, kdy si chce sám zchladit žáhu, sprostě prohání. Důležitý poznatek - přestala kulhat. Kdo ví.., možná proto se o ni přetahují její nejvěrnější kamarádi Faraon a Ben. Jak se jeden někde opozdí, ten druhý se k ní přitiskne a chce být v její těsné blízkosti.

Říjen 2009:

Velká změna přišla hned začátkem měsíce, když Bára usoudila, že si svou žárlivostí vůči Laureně ničím nepomůže a přestala ji ignorovat. Přidala si ji do svého seznamu kamarádů, takže na řadu přišly tolik oblíbené pusinky, kterými některé koně vždy překvapila a teď už spolu spokojeně courají po výběhu. Trvalo jí to skoro rok, než pochopila, že domů si Lauru nebudeme brát a že tedy s námi v posteli spát nebude a nebude jí ujídat z misky...

Fotky Báry a Laureny v onen průlomový den: http://laurena.rajce.idnes.cz/Bara_s_Laurenou_-_Hipocentrum_Pa-Ja_4.10.09/

V půlce října přišly první mrazíky a to s Laurou trochu zamávalo. Rychle shodila na váze, protože zimní srst nestačila narůst. Navíc ji na zadních nohách opět trápí podlomy. Několik takto studených a hlavně propršených dní se sama rozhodla trávit nočním pobytem v boxe. Měla na výběr – po večerním krmení mohla z otevřeného boxu odejít a připojit se ke stádu, ale zůstala dobrovolně ve stáji u své kupky sena, o kterou se s nikým nemusela dělit a mohla si tak trochu odpočinout a nabrat síly na (doufáme, že ne dlouhou a tuhou) zimu. Změna životního rytmu samozřejmě nočním stáním v boxe brzy měla své následky – oteklé nohy. „Konve“ podle očekávání spolehlivě zmizí během dne, kdy se prochází po výběhu. Jen co nepříjemné studené noci pominuly, stáji se obloukem vyhýbá a tak je zadekovaná zpátky s ostatními koňmi venku.

Listopad 2009:

Zvláštní záliba v podobě protrhávání ohradníků (natlačí se plecemi a nechá ho pod náporem váhy prasknout) se jí 12. listopadu vymstila. Drát z ohradníku na velké pastvině si zamotala kolem levé zadní, takže si ji po celé délce mezi kopytem a spěnkovým kloubem poranila. Ta jí po 4 dnech otekla, ale naštěstí jsem případnému zánětu nebo flegmóně v otevřené ráně zamezila včasným ošetřováním a dezinfikováním postiženého místa i bez zásahu veterináře. Po 2 dnech otok splaskl. Žádné výrazné ponaučení si z toho Laura nevzala, ohradník proráží dál, korzuje po okolí a tak ji jednou najdeme až u lesa, podruhé u silnice…

Ke granulím od Hippolytu opatrně přidávám vojtěšku (zatím hrst denně) a kvasnice a zdá se, že trochu nabírá na váze (tedy nepočítám pupek, ten má jako v dobách, kdy bývala březí).

Kožich na zimu pořád ještě nemá, takže noci tráví střídavě podle počasí – buď v boxe nebo zadekovaná venku s ostatními.

Plno novinek se během točilo kolem Lauřiných hříbat – na prodej je Laurill, do chovu odešla La Primavera a nejmladší Lardeo se z Napajedel vydal do nového domova a bude se připravovat na závodní kariéru jako reprezentant DS Mladecko. Noví majitelé se nám ozvali a potěšili zprávou, že na prcka nikterak nebudou tlačit, ale že jsou na něho zvědaví, jak si na dráze povede. A také jsou rádi, že si vybrali právě Lardíka, protože jeho maminka je moc krásná… To zahřálo na srdíčku.

Návštěva veterináře nás stejně neminula (25. listopadu), ne kvůli neustupujícím podlomům, ale protože jí otekla sliznice vnějších rodidel, která je zvláštní oranžové barvy. Zánět doktor bez sona a další konzultace na místě nepotvrdil, ani nevyvrátil, takže čekáme na jeho další verdikt.

Prosinec 2009 až 2.leden 2010:

Protože Laura stále nasávala vzduch, doporučil veterinář 2. prosince minimálně několikaterý výplach dělohy, aby nedošlo k případné infekci. Zašití jsem nechávala až jako poslední možnou variantu řešení. Otok zevních rodidel splaskl a klid jsme měly až do 17. prosince, kdy vnější rodidla zase zarudla, ale nezduřela. Pravidelnou úpravou kopyt prošla 9. prosince s konstatováním, že nová rohovina zas o něco narostla a praskliny se zatahují. Od půlky měsíce přišel holomráz a výběh zmrzl a zledovatěl, takže po večerním krmení zůstávala Laura přes noc v boxe. Ani moc neprotestovala.

Za první signál zdravotního problému mohu s odstupem označit situaci, ke které došlo 30. prosince ve chvíli, kdy mi šla ve výběhu naproti a podlomily se jí obě přední nohy najednou, až si klekla. Pomohla jsem jí zpátky, vypadalo to, že na ledové krustě uklouzla a vše bylo dobré, při starém. Těšila se na jádro a poté pochutnávala na seně, měla zájem o dění kolem a mazlila se. Jako pokaždé. Následující den měla černý průjem, vypadalo to, jako by z ní stříkal Glukoflex. Od 31.12. průjem černý, vodnatý, měkké kolbížky, 1.1.10: podezření na žaludeční vředy, játra, ledviny = podány antibiotika, odběr krve, elektrolyty do vody, roztok H2O2, pasta na zklidnění žaludku 2x denně. Doporučení denně 0,5l Activie. Testy OK, jen červené krvinky – lehká anemnéza mimo normál

Na Nový rok jsem raději i přes to, že při vyprazdňování už trus měl tvar měkkých bobíků, odbornou pomoc zavolala. Vet předpokládal, že pozřela toxické spóry v půdě a píchl antibiotika, prolévali jsme ji H2O2 a dostala pastu na urovnání interny. Jako pacient naprostá jednička – nechala si dělat všechno, nehnula ani brvou. I ten odporně hořký roztok spolykala. Žádná skleslost ani nezájem, vše při starém – hlava skloněná do sena a „futrování“. To samé se opakovalo naštěstí i ráno, navíc uklidňující zpráva dorazila z laborky – výsledky z krve potvrdily, že játra i ledviny jsou v naprostém pořádku. Stála v boxe, dívala se ven, chroupala seno… (tak mě telefonicky informovala Hanka, abych nespěchala a jela Lauře koupit bílý jogurt s živou kulturou, jak pan doktor doporučil). Několik málo minut poté upadla. Stihla jsem k ní přijet ještě v době, kdy mě vnímala. Moje hlazení, uklidňování a zoufalé prosby. Bojovala téměř 2 hodiny, ale postavit na nohy se nedokázala. Nepomohla jí ani rychle napíchnutá infuze. Později už nemohla zvednout ani hlavu. Nepřicházela v úvahu ani poslední minimální možnost na její záchranu a to převoz do Brna, kde by ji zavěsili a žilně podávali medikamenty a infuze. Její i naše trápení (pevně věřím, že netrpěla moc a dlouho) ukončil vet vysvobozující injekcí. Nejvíc je mi líto, že se nedočkala jara. Milovala volnost, dobrou pastvu a bylo to na ní vidět. Laurenka si ještě aspoň jedno pěkné jaro zasloužila!