Zvláštní ...
Prosinec 2010
Je to tady. Období, kterého jsem se obávala. Přišlo - s prvním sněhem a prvními prosincovými dny. Vrací se mi vzpomínky. Loni jsem prožívala okamžiky, kdy jsem se vedle spokojené Laureny z ničeho nic oklepala a hlavou mi problesklo - co když se s ní něco stane?
Nepříjemné myšlenky bez příčiny. Přišly jen tak a zase odešly. Začala jsem ji více kontrolovat, dostávala přidané dávky krmení, schovala jsem ji pod dvě deky, vodu jsem jí vozila v termoskách z domova, aby nepila tak ledovou... Areálem voněl mash a Laura si spokojeně mlaskala. Všechno s ní bylo naprosto v pořádku a já si říkala, že to s tím strachem o ni přeháním.
Několik málo dní před vánočními svátky 2009 došlo k divné události. Její následky jsem si naštěstí uvědomila mnohem později, až po Laury odchodu.
Při malé autonehodě, kdy auto skončilo nekoordinovanou pouť zádí v plotu, se vlastně nic nestalo. Až na pomačkané plechy.
Teprve při pořádné prohlídce škod na mě jak memento křičelo výrazné písmeno L - Laurena.
Pořád mi běhá mráz po zádech. V plotě nebylo nic takového, aby udělalo do plechu takovou rýhu a v tak výrazné podobě. Dneska už je jedno, jestli to byla náhoda nebo nějaké zvláštní varování.
Uchránit před nepřízní osudu se mi Laurenu stejně nepodařilo.
V každém případě si o tom stále myslím své.....
