LAURENA

2011

Nastává čas vhodný k rozmýšlení, rozjímání zklidňování duše. Záměrně píši duše, protože je zatím evidentní, že lidé svátky stále ještě tráví zběsilým poletováním po obchodech, zmateným sháněním dárků, zásob jídla a nelogicky načasovaným generálním úklidem domova. Ten má být oázou klidu a dobré pohody. Osobně podobnému davovému šílenství záměrně nepodléhám. Stačilo mi, aby se včera koupě jednoho konkrétního dětského dárku stala záležitostí na bezmála tři hodiny. Nehodlám si kvůli nervům a stresům ve stylu „co ještě nemám hotové“ zadělávat na zdravotní problémy. Ráda obdarovávám pozornostmi, které tu kterou osůbku potěší a proto vždy o několik dní předběhnu Ježíška. Dárečky jsou zabalené a připravené pro předání budoucím majitelům. Místo stromečku si doma ozdobíme voňavé smrkové větvičky. Kapr i salát již čekají na svůj čas v lednici.

Mám tedy více času na tu nemateriální stránku. Nejsem si jistá, zda mám Vánoce stále tolik ráda, jako dříve. Možná je to dané tím, že se před dvěmi lety můj zhmotnělý sen, kterým byla Laurena, pomalu a nenápadně vytrácel. Mé domnělé obavy z něčeho špatného nabíraly již před Štědrým dnem na razanci, aby se týden poté vyplnily. Více než na Vánoce myslím na ni. Na společné chvíle plné radosti, ale také na v prosinci nastalé starosti. Lítost nad její ztrátou nepolevuje, ale cítím také něco docela jiného. Díky ní můj život obohatili noví a pro mě velmi důležití lidé. Kromě životního partnera, jenž je mi velkou oporou, tací, kterým se říká přátelé. Nemusíte s nimi být denně v kontaktu, a oni stejně vědí, co prožíváte a co se ve vás děje. Jsou na stejné notě a nemusí o tom vůbec mluvit. S vámi ani s nikým jiným. Po telefonu ani přes facebook. Opravdový přítel dokáže potěšit duši. Umí vyvolat bušení srdíčka, záchvěv ohromné radosti a upřímné dojetí.

Vážím si toho, že jsem takové skvělé lidi mohla potkat. Uvědomila jsem si to zas o kousek více poté, co jsem otevřela pečlivě zabalenou krabici a z ní na mě vykoukla moje milovaná Laurenka. Pouze o krapítek menší než ta skutečná. Ale stejně tak svobodná, spokojená a vesele cválající. Přesně taková, jakou jsem ji nejraději pozorovala v reálném životě. Na adresu odesílatele, na níž bylo uvedené jméno LUCIE DÍTKOVÁ, bych ráda napsala: „Vrátila jsi mi zpátky hodně z předešlého štěstí.

Děkuji Ti z celého srdce“.